Kamila v Barmě
Kamila Šimková z Diakonie má na starosti humanitární pomoc v uprchlických táborech v Myanmaru (Barmě). Žije a pracuje v kambodžském hlavním městě Phnom Penhu, odkud pravidelně píše blog o svých zážitcích
www.kamilavkambodzi.cz. Nedávno procestovala kus Barmy a navštívila všechna místa, kde Diakonie pomáhá i díky darům z postní sbírky. Přinášíme vám její vyprávění.
Barma nebo Myanmar?
V neděli jsem odletěla z Phnom Penhu do Rangúnu, největšího města Barmy. Teda vlastně Myanmaru. Je to pro nás matoucí, protože Barmu přejmenoval vojenský režim na
Myanmar (více si o tom můžete přečíst třeba
tady). No, on ten vojenský režim v Barmě (pardon, v Myanmaru) za dobu své nadvlády udělal pár dalších zajímavých věcí. Například namísto Rangúnu ustanovil v roce 2005
hlavním městem Neipyijto, které bylo potají vybudováno
uprostřed pralesů. Už předtím se to nepamatovalo úplně nejlépe, ale ta nová varianta – Myanmar s hlavním městem Neipyijto – je zabijákem studentů (nejen) geografie.
V Rangúnu taky nejezdí žádné motorky. V Kambodži jsou motorky úplně všude, takže mě to docela zarazilo. Ale už mi místní kolegové vysvětlili, proč to tak je. Kdysi se jedné z hlavních postav vládnoucí vojenské junty ve snu zdálo, že ho srazí něco s dvěma koly a on zemře. Od té doby jsou všechny dopravní prostředky s dvěma koly zakázány. Takže žádné motorky ani kola, jedině na zvláštní povolení nebo s třemi koly.
Věřím, že se podaří vybrat celou částku a peníze pomohou potřebným.