Žalobu proti nezákonnému zásahu Městský soud v Praze poprvé zamítl v roce 2014. Následně se však stěžovatelům podařilo uspět u Nejvyššího správního soudu, který v rozhodnutí Městského soudu shledal několik pochybení a kauzu soudu vrátil. Nejvyšší správní soud mimo jiné upozornil na to, že Městský soud se nedostatečně vypořádal s několika argumenty stěžovatelů, kteří zejména namítali, že zásahem policie došlo k porušení jejich práva na shromáždění a že policejní zákrok byl nepřiměřený. Městskému soudu bylo vytýkáno, že se nezabýval otázkou obrácení důkazního břemene s ohledem na to, že ačkoli měli policisti k dispozici kameramana, záznam klíčových částí zásahu chybí.

Po vrácení případu do Prahy Městský soud doplnil dokazování, dospěl však ke stejnému závěru a žalobu opět zamítl. Proto se opět obrátili k Nejvyššímu správnímu soudu, podruhé však již neuspěli.

Přestože stěžovatelé doložili lékařské zprávy dokumentující jejich zranění (modřiny, oděrky nebo tržní rána na hlavě), soud k těmto zraněním nepřihlédl.

Dle Nejvyššího správního soudu skutečnost, že klíčové kamerové záznamy od policie chybí, není problémem. Policie nebyla schopna poskytnout uspokojivé vysvětlení, proč tyto záznamy nejsou k dispozici. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva však vyplývá, že dojde-li při policejním zásahu, resp. zadržení či zatykání osob k jejich zranění, stíhá stát a jeho orgány nejen pozitivní závazek provést účinné vyšetřování tvrzeného špatného zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy, ale má to i důsledek částečného přesunu důkazního břemene na orgány státu. Stěžovatelé jsou proto přesvědčeni, že soudy pochybily, pokud nevyhodnotily chybějící kamerové záznamy v neprospěch policie. Celé znění rozsudku je k dispozici zde.

Více informací o případu vám ráda sdělí naše koordinátorka péče o dárce Lenka Kyčerková na lenka.kycerkova@llp.cz.