„Nejhezčí dárek, který jsem kdy dostala.“ Petra Burianová, vítězka soutěže Peče celá země, slavila narozeniny dárcovskou výzvou pro děti v Malawi s Mary’s Meals

Petra Burianová je nejen skvělá cukrářka a kuchařka, ale také člověk s obrovským srdcem. Jako ambasadorka organizace Mary’s Meals se vydala do Malawi, aby na vlastní oči viděla, jak jedno jídlo denně ve škole mění životy dětí.  
Nedávno také uspořádala u příležitosti kulatých narozenin svých i svého syna Toníka na Darujme.cz dárcovskou výzvu, kterou společně podpořili právě tuto organizaci. V rozhovoru nám prozradila, co ji motivuje pomáhat, jaké zážitky si přivezla z Malawi a proč věří, že i malý dobrý skutek může mít obrovský dopad.  

Paní Burianová, jste nejen výborná cukrářka a kuchařka, ale stále častěji vás vídáme i v roli člověka, který aktivně pomáhá. Co vás přivedlo k charitě a konkrétně k podpoře Mary’s Meals? 

Myslím, že už pan Werich řekl, že když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A já si skromně dovolím dodat, že by měl být občas na světě i pro ostatní. Já dělám charitu čistě ze zištných důvodů, dá-li se to tak říct. Kdyby jen lidi věděli, jak mocně v praxi funguje „jednou dáš – stokrát dostaneš”.

A teď k samotné organizaci. Je to hezký příběh. Jednou mi přišel domů dopis od skupinky žen, že pečou podle mé kuchařky a sladkosti prodávají a výtěžek dávají na pomoc dětem Mary’s Meals. Já v té chvíli neměla tušení, co že to za organizaci je a co dělají. Tak jsem šla googlovat. A v tom samém okamžiku mi volali z Mary’s Meals a pozvali mě na návštěvu. No a tam jsem zjistila, že zakladatel české pobočky je mého manžela bývalý kolega z práce, a to už těch znamení bylo tolik, že to nešlo ignorovat.

V říjnu minulého roku jste s Mary’s Meals vyrazila do afrického Malawi, kde jste viděla, jak celá pomoc funguje. Také jste se přímo zapojila do vaření kaše na školách. Pro děti v těchto nejchudších komunitách je tato kaše často tím jediným pokrmem celého dne. Co si z celé cesty odnášíte za hlavní dojmy? Změnila tato cesta a zdejší realita váš pohled na svět? 

Naprosto ano. Vy samozřejmě všechno teoreticky víte. Pojmy, čísla, roky. Jenže pak se vám to jako roztažením opony zhmotní a tolik moc věcí vám najednou dojde. Nám doma končí jídlo u popelnic a tady ještě umírají děti hlady. Doma stojím deset minut ve sprše a tady je každá kapka vzácnost. Mít u nás doma vzdělání je samozřejmost. Tady privilegium… Když tam pak před vámi stojí tisícovka dětí s hrnečky, neubráníte se dojetí. Je to velkolepé dílo, co Mary’s Meals ve světě dělá. Promyšlené a velkolepé.

Jak se mohou lidé zapojit do pomoci? 

Lidé v ČR se mohou zapojit následovně. Přispět finančně. Částka 550 Kč zajistí jídlo jednomu dítěti v každý školní den na celý rok. Příspěvky v ČR jdou v plné výši směrem k dětem. Nebo se mohou u organizace přihlásit jako dobrovolníci a pomáhat při realizaci různých podporných akcí nebo i samostatně nějakou uspořádat. V Mary’s Meals mluvíme o „ malých skutcích lásky”, a tak každá, byť malá pomoc se počítá a dohromady (a to už taky zpíval pan Werich), dohromady uděláme moc.

Nedávno jste na Darujme.cz uspořádala krásnou narozeninovou dárcovskou výzvu. Co vás vedlo k rozhodnutí oslavit kulaté narozeniny právě touto formou – kromě pocitu, že vy ani váš syn Toník už nic hmotného nepotřebujete? 

Asi to, že už opravdu nic (materiálního) nutně nepotřebuji. Jenže doma se všichni pořád ptali a v okolí se pořád ptali, co že chci já a Toník k narozeninám. A tak jsme to jeden večer vymysleli. Popravdě jsme si mysleli, že nám tam babičky a tetičky pošlou nějaký příspěvek a zbytek doplatíme tak, abychom nakrmili alespoň 60 dětí, což byl součet našich jubileí. No a díky příspěvkům nakonec z této sbírky bude mít radost asi 245 dětí!

Jaké byly vaše pocity, když jste viděla, jak lidé na výzvu reagují? Překvapilo vás něco? 

Překvapilo mě právě, že se začali zapojovat i lidé mimo naši rodinu.

A také nám chodili krásné zprávy a přání. Každý večer jsme pak s Toníkem částku přepočítávali na počet dětí.

Bylo něco, co bylo pro vás při pořádání sbírky obtížné? Často mají například ambasadoři dárcovských výzev ostych z požádání lidí kolem sebe o dar. Máte to také tak nebo to bylo něco jiného? 

Sbírka šla založit technicky naprosto snadno. A ostych musí stranou. Vždyť jsme dali šanci na život a vzdělání tolika dětem. Je to ten nejhezčí dárek, který jsem kdy dostala.

Co byste vzkázala lidem, kteří také uvažují o založení vlastní dárcovské výzvy? 

Dobře si promyslete úmysl, jasně ho formulujte, dejte si reálný cíl a věřte. O řádek výš píšu, že založení je snadné. Založení ano, ale vlastní propagace sbírky, tak aby se dostala k více lidem, vám trochu času zabere. Buďte kreativní nebo si s kreativitou nechejte od někoho pomoci. Dobrý pocit se při konání dobra dostaví zpravidla vždy. :)

Děkujeme za rozhovor!