Představujeme vám šest skutečných příběhů, které ukazují, jak důležitá je podpora v pravý čas.
Lucie, Marie, Petr, Renata, Zdeňka a malá Nikolka – všichni našli v Srdíčku oporu, pochopení a naději.
Pomozte nám, aby žádná rodina nezůstala sama.
Vaše darovaná částka pomůže udržet programy pro rodiče s dětmi, odborné poradenství, herničky i bezpečné prostředí, kde vznikají nová přátelství.
Děkujeme Vám 🎄👩‍👧❤️

1. Příběh maminky Lucie a její dcery Aničky 👩‍👧
 Když se Lucie přestěhovala do Žďáru nad Sázavou, byla po rozvodu sama s malou Aničkou. Bez rodiny, bez opory, unavená a nejistá, jestli všechno zvládne. „Byly dny, kdy jsem si připadala jako špatná máma,“ vzpomíná. Zlom nastal, když jí známá doporučila Rodinné centrum Srdíčko. Zpočátku váhala, ale nakonec přišla – a našla bezpečné místo, pochopení i nové přátele. Zúčastnila se kurzů, Anička si oblíbila herničky a společné aktivity. „Díky Srdíčku jsem si uvědomila, že na to nejsem sama. Že i těžké období může být začátkem něčeho nového.“ Lucii pomohlo Srdíčko a věta: „Nejsi na to sama.“

2. Příběh babičky Marie a její vnučky Elišky 👵👧
Marie je aktivní babička, která každý den pečuje o svou dvouletou vnučku Elišku. Její dcera se musela brzy vrátit do práce, a tak Marie převzala každodenní péči. „Chtěla jsem, aby čas s Eliškou byl smysluplný, ale nápady mi rychle docházely,“ vzpomíná. O Rodinném centru Srdíčko se dozvěděla od sousedky – a jedno dopoledne se s Eliškou vydala na první návštěvu. „Hned jsme se tam cítily vítané. Eliška byla nadšená a já si oddechla, že v tom nejsem sama.“

Dnes navštěvují programy pravidelně. Marie říká, že ji aktivity v Srdíčku inspirují i doma, a že si tam obě užívají pěkná dopoledne plná radosti, sdílení a klidu. Marii pomohlo Srdíčko a pár dobrých nápadů.

3. Příběh tatínka Petra a jeho syna Matyáše  👨‍👦
Když se Petrovi narodil syn Matyáš, byl to nejšťastnější okamžik jeho života. Zároveň ho otcovství zaskočilo víc, než čekal: „Chtěl jsem být dobrý táta, ale měl jsem spoustu otázek. A mezi rodiči na hřišti jsem si připadal trochu ztracený,“ říká. Na radu kamaráda navštívil Rodinné centrum Srdíčko. Zpočátku váhal, ale už po první návštěvě věděl, že tady jako táta zapadne. „Překvapilo mě, jak přirozeně mě tam přijali. Nikdo se nedivil, že jsem přišel sám se synem. Naopak – cítil jsem, že i tátové sem patří. Srdíčko mi pomohlo stát se jistějším tátou. A hlavně – dalo mi pocit, že v tom nejsme sami.“
Petrovi pomohlo Srdíčko a Matyášův pohled, který říká: ‚‚Táto, jsi pro mě nejlepší.‘‘

4. Příběh paní Jarky  👵
Po smrti manžela se paní Jarka cítila velmi osamělá. Ticho v bytě bylo tíživé, chyběl jí lidský kontakt. Jednoho dne se její sousedka chystala do Srdíčka na tvořivou dílnu a nabídla Jarce, ať jde s ní. Zpočátku se jí nechtělo, ale nakonec šla. „Ve skupince ostatních návštěvníků jsem najednou měla pocit, že nejsem tak sama,“ vzpomíná. Od té doby začala pravidelně navštěvovat zdravotní cvičení, , tvořivé dílny a další programy. 
Našla nové přátele, radost z pohybu, tvoření a sdílení. Díky tomu se postupně otevřela světu a znovu přišla na chuť životu. Jarce stačilo Srdíčko a pár lidí, kteří ji naučili znovu se smát.

5. Příběh Nikolky a jejích rodičů  👨‍👩‍👧
Nikolka je téměř pětiletá holčička s velkýma očima. Od malička navštěvovala s rodiči programy v Srdíčku. Zatímco ostatní děti si hrály a smály se, Nikolka zůstávala stranou. Často plakala, nechtěla se zapojit a téměř nemluvila. Maminka, plná obav, se opakovaně ptala pracovnic centra: „Je to normální? Mám se bát?“ Společně hledali odpovědi s respektem a trpělivostí. Po konzultaci s lékařem přišla diagnóza: středně závažná vývojová porucha. Nikolka nastoupila do Srdíčkové školky – Klubu Brouček. V malém, bezpečném kolektivu, s laskavým přístupem učitelek a podporou rodičů, se začala otevírat. Udělala první krůčky k ostatním dětem. Začala mluvit, hrát si a důvěřovat. Dnes už není tou tichou holčičkou v koutě. Spolu s rodiči má před sebou ještě dlouhou cestu, ale je to již jiná Nikolka – jedinečná, statečná a na své cestě kupředu. Nikolce pomohlo Srdíčko a láskyplná trpělivost blízkých, kteří v ní věřili.

6. Příběh maminky Zdeňky a syna Lukáška  👩‍👦
Paní Zdeňka začala navštěvovat Srdíčko před pěti lety, když čekala svého prvního syna. Tehdy byla plná očekávání a naděje

Po narození Lukáška ale přišla realita – únava, nejistota a pocit osamění. Manžel byl často v práci, rodiče daleko.

„Potřebovala jsem někoho, kdo by mě vyslechl, poradil, nebo jen řekl – děláš to dobře,‘‘ říká Zdeňka. Vzpomněla si na letáček ze Srdíčka a začala s Lukáškem navštěvovat programy pro rodiče s dětmi. Postupně si našli svůj rytmus, potkala další maminky a z jedné se stala blízká kamarádka. Zdeňka dnes už pracuje, ale Srdíčko zůstává součástí jejího života.  Lukášek chodí na kroužky a Zdeňka využívá poradenství. Ráda by měla další miminko, ale zatím se to nedaří. „V Srdíčku jsem si připadala jako máma, která to zvládá. A hlavně – nebyla jsem v  tom sama.“ Zdeňce stačilo Srdíčko a slova: „Děláš to dobře, mami.“